Černý fila neexistuje
Na základě usnesení výroční členské schůze dovolte, abychom uvedli skutečnosti, které se týkají černé barvy u filů. Hodně se o ní diskutuje a český Fila Brasileiro Club z ní udělal svou vlajkovou loď a vehementně napadá všechny, kteří považují tuto barvu za znak křížení a mají k ní své výhrady. Bude tedy nejlepší uvést fakta a po seznámení se s nimi posoudit, jak je kdo schopen se s nimi vyrovnat.
Fila Brasileiro není první u nás první, ke komu se informace o černých filech dostaly a komu se líbily. Když se p. Kubeša začal před lety zajímat o plemeno, pod vlivem informací od p. Clelia Kruel jej černá barva velmi zaujala a uvažoval o tom, že si k plavému Ogunovi pořídí ještě černého filu. Jeho tehdejší přátelé chovatelé si ještě určitě vzpomínají, jak tehdy hledal důvody, jak tuto barvu zdůvodnit. Každý se se svou oblíbenou ideou nerad loučí, ale fakta jsou fakta a rozumný člověk to uzná. 7.10.1994 mu C. Kruel nabídla černé štěně Cedro do Camping. S tím mu poslala i fotografie jeho předků a po jejich shlédnutí se dostavily první pochybnosti a rozhodl se štěně raději nekupovat. Objevily se fotografie řady černých psů, o kterých různí autoří tvrdili, že jsou to filové. Jak však každý trochu plemene znalý zájemce může vidět, jejich exteriér je tak rozdílný a mají tolik znaků kříženců, že není možné pochybovat o jejich nečistokrevnosti. Nejedná se pouze o barvu, ale především o další znaky fenotypu, které beze vší pochybnosti nesou prokazatelné stopy po křížení s různými plemeny. Černý kříženec zůstane křížencem bez ohledu na svou barvu, i kdyby byl přebarven žlutého, žíhaného nebo třeba na růžovo. Ano, samozřejmě tyto znaky nese i spousta dalších jedinců s rodokmenem brazilského fily, ale to již nemůže také nikoho překvapit. Jak je známo, černých psů s rodokmenem fily je evidováno pouze 2,5 %, zatímco celkový počet kříženců v rámci plemene byl podle brazilských pramenů odhadován na 80 % - proto je logicky daleko větší počet kříženců jiných barev než těch černých, to platí pro Brazílie stejně jako pro ČR a těch několik málo zemí, kde se černí "filové" vyskytují.
Téměř průmyslová produkce štěňat na zakázku, kéžby v módní černé barvě, v 2. polovině 70. let 20. století, vedla kromě jiného k zoufalé snaze jejich existenci ospravedlnit, přičemž se takoví "chovatelé" neštítili uchýlit k nejabsurdnějším lžím a výmyslům. Významným faktem je, že od poloviny 50. let do 70. let minulého století nejsou známi zaregistrovaní černí jedinci. Tedy cca 20 let neexistovala tato barva, zatímco najednou se náhle objevila v doprovodu značného množství somatických a psychických znaků, které nejsou filovi vlastní. Jeden z obhájců černých "filů", prof. Procopio do Valle, ve své knize argumentoval, že takoví jedinci existují a na důkaz svého tvrzení jich - pouze 10 - uvedl. Při prostudování jejich rodokmenů, v kterých se uvádí zbarvení, však každý zjistí, že pouze 6 jich bylo skutečně černých - Zumbi, Guacyra, Lord, Diana, Tirano a Toby. Podle rodokmenů ostatní byli žíhaní - Zeta (černožluté žíhání), Mas (černý se žlutýma nohama), Anu (černý s žíhanou hlavou), Pajé (žíhané tělo). Určitě každého napadne otázka, jak je možné, že na potvrzení existence černých filů bylo možné uvést pouze 10 jedinců a z toho ještě ve 4 případech lhát? Vzhledem k celkové značné populaci filů jsou tato čísla jako důkaz původnosti černé (dominantní) barvy zcela nedůvěryhodná. Ve své knize Procopio do Valle uvádí, že Zumbi byl odchován doktorem Paulo Santos Cruz, což je další nepravda. Zumbi byl odchován p. J.M. Gomesem a přesto, že Procopio do Valle byl na tuto skutečnost několikrát upozorněn, nikdy opravu své knihy neprovedl. Dr. Paulo Santos Cruz odchoval žíhanou fenu Zumbi, její rodokmen byl vystaven FCB a nikoliv KCP pod číslem SKC V-25/63 a ne 1263, datum narození bylo 20.3.1963 a ne 10.7.1950. Dalším lživým tvrzením Procopio do Valle v souvislosti s chovem dr. Paulo Santos Cruz bylo, že Ogun de Parnapuan byl černý - máme k dispozici kopii jeho rodokmenu, z které vyplývá, že byl žíhaný. Dalším nepravda je šířena Procopio do Valle tentokrát v souvislosti s dalším slavným chovatelem p. Chalmersem, chovatelská stanice da Jaguara. Procopio do Valle se podařilo získat starou rodinnou fotografii této rodiny, kde je matka p. Chalmerse ve společnosti pomořanského špice a černého psa jménem Zulú, kterou publikuje s tvrzením, že se jedná o černého filu a potvrzení skutečnosti, že již na přelomu století tato rodina chovala černé fily. Je to další podvrh, p. Chalmers opakovaně sdělil, že se jednalo o křížence německé dogy, kterého Procopio do Valle o své vůli označil za filu. A tak bychom mohli pokračovat, čtenáři si však již jistě udělali názor na "profesora křížení", jak je Procopio do Valle v Brazílii nazýván.
Dejme proto slovo skutečným odborníkům a uznávaným brazilským historickým osobnostem:
Neexistuje černý fila
Dr. Paulo Santos Cruz, O FILA No.7, červen 1979
"Obviňují mne z nestálosti protože jsem akceptoval černou barvu u filů ve článku publikovaném v r. 1951 a nyní ji považuji za křížence. V podstatě jsem v té době popsal to, co jsem viděl na fazendách, kdy jsem hledal fily - odvážná štěňata s přirozeným hlídacím instinktem, aby chránili můj dům a mou kolekci ptáků. Co jsem tehdy věděl o filech? Nic. Snad jen tolik že mají 4 nohy. Jakýkoliv velký pes s velkýma ušima na fazendě, kde chovali dobytek, byl pro mě fila. Neexistoval oficiální standard plemene, proto jsem neměl žádný podklad k tomu, abych podle somatických znaků mohl poznat křížence. Ti jediní na světě, kteří byli v těch časech autorizováni mluvit o file, byli ti chovatelé dobytka, kteří nazývali své psy "velkými hlavami" a tvrdili, že jsou to čistokrevní filové. I když jsem tomu nerozuměl, byl mi tehdy nápadný rozdíl těch několika velmi málo černých, které jsem viděl, a to tolik, že jsem si nikdy žádné nedovezl. Avšak v té době, protože jsem teoreticky neznal znaky plemene, nedokázal jsem definovat tyto rozdíly. Takže jsem si dovezl žluté - tehdy označované jako "hnědé s černou tlamou" a žíhané, definované jako "araças" (pavouci). Dovezl jsem pouze jednoho bílého s velkými žíhanými plotnami, kterého jsem získal ve zlatých dolech v Morro Velho. Tyto psy jsem rozdal mezi svými přáteli, protože v těch dobách se psi neprodávali, ale darovali se, a protože si mě filové zcela získali svým temperamentem a charakterem a považoval jsem je z hlediska pracovních schopností za daleko schopnější než dovážená plemena, chtěl jsem je co nejvíce rozšířit. Moje aktivity se rozšiřovaly a odborné časopisy mne intenzivně žádaly o sdělování mých zkušeností veřejnosti. Udělal jsem tedy to, o co jsem byl požádán - řekl jsem to, co jsem viděl na fazendách. Viděl jsem černé psy, i když jich bylo velmi málo, o kterých jejich majitelé tvrdili, že jsou to filové a tedy jsem to zopakoval. Co jsem tehdy já věděl, abych jim mohl oponovat? Dnes, majíce v paměti znaky těchto několika málo černých psů a nějaké zootechnické znalosti, mohu potvrdit, že to byly německé dogy s nekupírovanýma ušima, žádní filové. Filové se začali objevovat na výstavách, kde byli posuzováni vždy panem Tito Pacheco, chovatelem krátkosrstých foxteriérů. Zahraniční rozhodčí byli velmi zvědaví a žádali standard plemene. .... a ten neexistoval. Adolpho Lourenço Rheingantz, který byl tehdy jedním z velkých průkopníků kynologie a desítky let prezidentem Kennel Clube Paulista, se na mne v těch dnech obrátil se žádostí o zhotovení standardu fily. Přiznal se mi k velmi smíšenému pocitu, který cítil, když se na něj v této záležitosti obraceli zahraniční rozhodčí. Všeobecně nepřiznal neexistenci standardu a slíbil jej přeložit a poslat. A teď to musel splnit, protože mnozí z nich si to pamatovali a nyní jej žádali o splnění slibu. A na mne tlačili jako na "zachránce cti brazilské kynologie", abych zhotovil standard plemene a odevzdal jej p. Rheingantzovi, aby jej mohl přeložit a předat dalším národům. Tak jsem to udělal, ovšem až poté, co jsem své dílo předložil ke konzultaci panu Joăo Ebnerovi - který měl fily - a Dr. Waldemaru Rathsamovi, veterináři a zapálenému milovníku plemene. Dnes, promiňte mi mou neskromnost, když si znovu procházím tehdejší standard, nestydím se za to, jak jsem jej tehdy napsal. Je to jednoduchý popis somatických a psychických znaků fily, bez jakékoliv technické informace, a v těchto všeobecných charakteristikách se nemám za co stydět. Roky míjely, a na jedné výstavě, v sídle KCP (tam tehdy registrovali fily) se objevila příšerná německá doga, pro kterou majitel žádal registr fily. Říkám příšerná, protože byla na krátkých nohách a s ohromných lalokem. Nevzpomínám si již na jméno rozhodčího, nicméně zapsání do registru bylo tomuto exempláři odmítnuto, což zanechalo zuřícího majitele, který tvrdil, že podbradek je důkazem čistokrevnosti plemene. Toto byl první černý "fila", kterého jsem kdy viděl na výstavě. Všimněte si, že píšu "fila" v úvozovkách. Uběhly další roky a jednoho dne mne dr. Enio Monte z chovatelské stanice ABC avizoval, že získal z vnitrozemí smolně černého filu. Šel jsem se na něj podívat. Byla to mizerná německá doga. Upozornil jsem Enia na nebezpečí genů spojených s barvou a neznámých rysů, které tuto černou barvu mohou doprovázet... ale pes již byl mezitím použit v chovu. Vrh byl typický pro německou dogu - všichni jemní, na vysokých nožkách, černí. Dr. Enio neměl pochyb, všechny je prodal do Ria. Avšak nikoliv bez toho, aby napřed nechal celý vrh zaregistrovat, všechna štěňata dostala jména začínající na "Y". Později mně tentýž dr. Enio Monte avizoval, že získal dalšího černého, z vrhu, kde byli i žíhaní, což podle něj potvrzuje čistokrevnost. Sdělil jsem Enio Montemu, že rovněž německé dogy existují žíhané a že existuje problém recesivní dědičnosti - tedy že žíhaní psi, kteří mají černé předky, zajisté mohou plodit černá štěňata, tedy že titíž žíhaní sourozenci černého psa mohou plodit další černé psy. Barva, jako taková, nebyla podstatná, ale podstatné jsou ostatní somatické charakteristiky, které ji doprovázejí. Byli to tehdy jediní černí jedinci, které jsem poznal, kteří byli spojeni s plemenem fila brasilerio.
Potom jsem zanechal kynologických aktivit. Nyní, po návratu do světa kynologie, zjišťuji tento neuvěřitelný obraz: černí psi ve velkém množství, o kterých říkají, že jsou to filové. Takové množství - to nemohou být potomci jen tamtěch dvou. Trvám na tom, že somatické charakteristiky spojené s černou barvou, které potvrzují nelegálnost křížení s německou dogou, jsou: a) typ dlouhých linií, b) čtvercová postava, c) vysoké nohy, d) úzký hrudník, e) ramena strčená dopředu, f) chybí předhrudí, g) vtažené chrtí břicho, h) dlouhý krk, i) hlava úzká a dlouhá, navíc při pohledu z profilu dobré hloubky, j) malé jemné uši vysoko nasazené, k) slabý přecitlivělý temperament.
Všichni v sobě nespojují všechny tyto detaily, protože byli kříženi ve větším nebo menším měřítku s fily, nicméně některé z těchto znaků zůstanou vždy přítomny a patrné.
Pro lepší pochopení uveďme, že totéž se stává mezi lidmi: doprovázejíce černou barvu jsou přenášeny další charakteristiky, který jsou s ní geneticky spojené: a) kudrnaté vlasy, b) čelo krátké, c) široký nízký nos, d) malé uši, e) silnější rty, f) chraplavější hlas, g) menší lebka, h) široká ramena, i) hrudník širší, j) trup kratší, k) dlouhé ruce, l) dlouhé nohy, m) široká chodidla.
Ne všichni černí jedinci vykazují spojení všech těchto charakteristik, ale vždy zůstávají přítomny v takovém množství, že jejich počet vylučuje jakékoliv pochybnosti ohledně rasové čistokrevnosti: i když jsou smícháni s dalšími psy, z jiných plemen, tyto znaky vždy dávají důkaz o křížení. Souhrnně řečeno, tyto znaky, které jsou přítomny ve větší nebo menší míře v každém jedinci, informují o křížení. Malou důležitost v tomto smyslu má přítomnost znaků fily. Jak bylo řečeno, pokud má exemplář znaky různých plemen, neoddiskutovalně tím prokazuje, že je kříženec. V Belo Horizonte mi přivedli do kruhu žíhaného psa, se skvrnami zbarvení harlekýn na hlavě, a dalšího smolně černého se zbarvením harlekýn na hrudníku. Vzhledem k tomu, že jediné plemeno na světě, která má zbarvení harlekýn, je německá doga, nemusel jsem konzultovat s Prof. Procópio do Vale, abych věděl, že to byli filodogy (filamarqueses).
Shrnuto - čistokrevný černý fila neexistuje. Kříženci filů s německou dogou mají některé z uvedených znaků a jejich barva je lesklá smolně černá. Kříženci filů s neapolským mastinem se také mohou narodit černí, barva je však spíše břidlicová a jejich dalšími znaky jsou: a) typ krátkých linií, b) dlouhá obdélníková postava, c) krátké nohy, d) krátký hrudník ve tvoru prověšené houpací sítě, e) vtažené chrtí břicho, f) příliš velký podbradek, g) lebka příliš široká, uši nasazené vysoko, i) "stop" je příkrý, tvořený čelní kostí, j) zbytnělé ušní žlázy, k) krátký čenich větší hloubky než délky, l) kraje pysky při pohledu zepředu tvoří ostrý úhel, m) skus klešťový nebo předkus, n) výraz znuděný, otrávený.
Opakuji: existence těchto znaků, nebo jen některých z nich, je důkazem křížení, protože bez křížení by se žádný z nich nemohl objevit v plemeni, které je nemá. Proto když si čtu inzeráty o vrzích s černými štěňaty, cítím vůči takovému chovateli velkou lítost: buď je tak nevědomý, jako jsem byl já v letech 1950-51, nebo je to velký podvodník."
José Gómes de Oliveira, chovatel světoznámého Lorda a dalších špičkových filů, na historickém setkání v r. 1981: 77 let jsem prožil ve Varginha, kde moje rodina chovala fily po generace a znám zde všechny další chovatele. Musím říci, že jsem nikdy neviděl černého filu. Černé štěně není fila!"
Paulo Roberto Godinho, poradce předsednictva CBKC, mezinárodní rozhodčí FCI pro skupiny I., II., V., VII. a VIII., 25.5.1997: "Nemohl jsem udělat nic jiného: výzkumy mne zavedly do vnitrozemí Minas Gerais, kde jsem - a to přes to, že občas došlo k nežádoucímu přirozenému nakrytí toulavým psem, jiným, než kterého pamětníci, kteří si zaslouží důvěru pro své mnoho desetiletí trvající soužití s fily, nazývali filou - nikdy neslyšel od těchto pamětníků, že by vůbec někdy hovořili o černě zbarvených filech. CBKC a ACB připouštějí černou barvu ve standardu fily, což je skutečnost, která by dle mého názoru měla být okamžitě revidována, zvláště při vědomí skutečnosti, že docházelo ke krytí a později k prokázanému křížení. Pracuji 47 let v kynologii, z nich 30 let jako profesionální handler, cvičitel, střihač, a posledních 14 let posuzuji na výstavách a mohu potvrdit, že nikdy jsem neviděl černého filu, který by měl znaky vlastní plemeni. Takže, pokud se vám líbí fila této barvy, jistě vlastníte nebo budete vlastnit černého psa značné velikosti, možná zdravého, který bude nebo nebude mít temperament, ale jako fila brasileiro je to falešný podvrh."
Superintendente de Brasil Kennel Club paní Célia Regina V. Lessa, 27. května 1998: "Jak já tomu rozumím, černá barva je evidentním znakem křížení. Nicméně Confederaçăo Brasileira de Cinofilia ji uznává ve svém standardu od počátku 80. let." Herculano Seixas, majitel chovatelské stanice Alaketus, specializovaný rozhodčí CBKC pro fily a presidente Fila Brasileiro Club de Rio de Janeiro, 1996: Černá je povolena standardem, ale jako rozhodčí nemůžeš dát jakékoliv ocenění černému jedinci, nejlépe je dát mu hodnocení velmi nízké, protože není čistokrevný. Ve skutečnosti je to kříženec: uřízni mu uši a zůstane ti špatný exemplář mastin napolitano".
Jak dokazují tyto citáty, nejen členové CAFIBu, ale chovatelé plemene se stoletou tradicí, i dnešní přední chovatelé, funkcionáři a rozhodčí CBKC, ti všichni zastávají stejný názor - černý fila neexistuje, takový pes je kříženec. S přihlédnutím ke shora uvedeným historickým skutečnostem, o jejichž pravdivosti není možné pochybnovat, je možné dojít k jedinému možnému logickému závěru: Oficiální standard plemene CBKC/FCI černou barvu připouští, je to však důsledek omylu při tvorbě původního standardu počátkem 50. let (samými autory standardu vysvětlený), který v něm díky tlaku některých movitých "chovatelů" dosud přetrvává. Respektujíce standard FCI není možné říci, že černý jedinec je křížencem kvůli tomu svému zbarvení, avšak nepochybně bez ohledu na svou barvu má tolik znaků křížení, že jako takový označen může být a měl by být. Tuto úvahu si dovolujeme uzavřít slovy brazilských uznávaných historických autorit: Černý fila neexistuje a nikdy neexistoval.
Publikováno se souhlasem chovatelského klubu ONCEIRO